Valorizace lásky

Znehodnocení lásky

Nevím, jestli někdy v historii bylo slovo láska používáno tak promiskuitně jako v současnosti.

Neustále se nám říká, že musíme „milovat“ každého. Vůdci hnutí prohlašují, že „milují“ stoupence, které nikdy nepotkali. Nadšenci seminářů osobního růstu a víkendů skupin setkávání vycházejí z takových zážitků a prohlašují, že „milují“ všechny lidi všude na světě.

Stejně jako měna, která se stále více nafukuje, má stále menší kupní sílu, tak i slova, díky analogickému procesu inflace, díky tomu, že jsou používána stále méně rozlišujícím způsobem, postupně ztrácejí svůj význam.

Je možné cítit vlídnost a dobrou vůli vůči lidem, které neznáme nebo je neznáme příliš dobře. Není však možné cítit lásku. Tento postřeh vyslovil Aristoteles před 2500 lety a my si ho musíme stále připomínat. Tím, že na něj zapomeneme, dosáhneme pouze zničení pojmu láska.

Láska ze své podstaty zahrnuje proces výběru, rozlišování. Láska je naší odpovědí na to, co představuje naše nejvyšší hodnoty. Láska je reakcí na výrazné vlastnosti, které mají některé bytosti, ale ne všechny. Jaká by jinak byla pocta lásce?“

Pokud by láska mezi dospělými lidmi neznamenala obdiv, pokud by neznamenala ocenění rysů a vlastností, které má příjemce lásky, jaký smysl či význam by měla láska a proč by ji někdo považoval za žádoucí?“

Erich Fromm ve své knize Umění milovat napsal: „V podstatě jsou všichni lidé stejní. Všichni jsme součástí jednoho, jsme jedno. Vzhledem k tomu by nemělo být rozdílné, koho milujeme.“

Opravdu? Kdybychom se svých milenců zeptali, proč jim na nás záleží, zvažte, jaká by byla naše reakce, kdyby nám řekli: „Proč bych tě neměl milovat? Všichni lidé jsou stejní. Proto je úplně jedno, koho miluji. Takže to klidně můžeš být ty.“ To není příliš inspirativní, že?“

Přijde mi tedy obhajoba „univerzální lásky“ záhadná – pokud člověk bere slova doslova. Ne každý odsuzuje sexuální promiskuitu, ale nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by ji vyzdvihoval jako výjimečnou ctnost. Ale duchovní promiskuita? Je to výjimečná ctnost? Proč? Je snad duch o tolik méně důležitý než tělo?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.