The Writers College Times

Zobrazení příspěvků: 1 998

Fikce a internet jsou zvláštní společníci. Jak tedy přesně sestavit příběh, který uprostřed obrovského moře informací zaujme? Není to snadné, ale dá se to zvládnout.

PODLE JACKA SUTHERLANDA

Čtenáři webu skimují, nečtou

Čtenáři webu se velmi liší od konzumentů tradiční prózy. Weboví čtenáři skimují a jsou vždy připraveni přejít k něčemu jinému v okamžiku, kdy článek nesplňuje jejich požadavky. V podstatě mají jakýsi ADHD.

Aby tomu autoři webů mohli čelit, musí to mít rychle za sebou. Největší úspěch na internetu budou mít pravděpodobně bleskové příběhy neboli krátké povídky. Udržet povídku kratší než zhruba 500 slov (což je zhruba délka průměrného webového článku) je nejlepší způsob, jak zajistit, aby byla přečtena až do konce.

Lidé, kteří vyhledávají právě webovou beletrii, jsou často ochotni spokojit se s dlouhým čtením, ale touhu po okamžitém uspokojení není snadné potlačit.

Váš příběh musí u čtenářů rezonovat

I když je váš příběh krátký, čtenář u něj nevydrží, pokud s ním vaše dílo nebude rezonovat. Těsné lano natažené mezi stručností a sdělností je to, po kterém musí vaše webová fikce kráčet.

Řekněme, že máte zhruba pět až šest vět, ve kterých musíte čtenáře zaujmout, než stiskne tlačítko zpět a vybere si něco jiného ze seznamu. Čtenář tyto věty přelétne a to je veškerý čas, který máte na to, abyste mu podrželi nějakou odrazovou plochu a ukázali mu něco, co ho zasáhne.

Všichni hledáme pocit sounáležitosti a internet nám k tomu nabízí skvělou platformu. Jen to musíme udělat rychle a dobře.

„Jen to musíme udělat rychle a dobře.“

„Jen to musíme udělat rychle a dobře.“

Posuňte hranice

Nezáleží na tom, jak dobrá je vaše webová fikce, pokud jsou to stále jen černá slova na bílé stránce, čtenáři mohou dostat totéž z knihy. Navíc čtení z papíru je pohodlnější a snadnější pro oči. Proč by tedy měli čtenáři vynakládat větší úsilí, aby si vaše věci přečetli na internetu?“

Odpovědí je, že web umožňuje spisovatelům posouvat hranice a jít dál, než by kdy mohli autoři tradiční prózy. Příběh prezentovaný online může být doprovázen zvukovou stopou, může se skládat z komentářů na Twitteru nebo může být dokonce vyprávěn v memech.

Podívejte se na tuto povídku – „Inventář na konci světa“ od Joyce Chong. Jedná se o postapokalyptickou vizi prezentovanou v rámci online formuláře pro zpětnou vazbu.

Webová fikce musí mít smysl

Poslední věc, kterou musí webová fikce dělat, je to, co musí dělat veškerá fikce. Váš příběh by se měl snažit odhalit nějaký hlubší význam pro čtenáře.

Jestliže je vztahovost tím, co čtenáře zaujme, hlubší význam je tím, co způsobí, že v něm zůstane ještě několik dní poté. Pokud budete mít štěstí, může to být dokonce to, co je přiměje vyhledat další díla od toho jednoho spisovatele, který ten den dokázal rozsvítit trochu světla do prázdna.

„Pokud budete mít štěstí, může to být dokonce to, co je přiměje vyhledat další díla od toho jednoho spisovatele, který ten den dokázal rozsvítit trochu světla do prázdna.“

Článek od absolventa The Writers College Writing for the Web, Jacka Sutherlanda. Jeho blog si můžete přečíst zde: http://livelaughkorea.blogspot.co.za/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.