REVIEW: U2 naživo v Aucklandu

Frontmanova náhodná tiráda kazí epický večer plný nostalgie.

Bono z irské rockové skupiny U2 vystupuje během turné „Experience + Innocence“ v United Center v Chicagu 23. května 2018. AFP nebo poskytovatelé licence

Většinou se držel na uzdě. V první polovině včerejšího vystoupení na stadionu Mt Smart by se skoro dalo říct, že Bonovo ego ztratilo ostří

Možná to bylo tou příležitostí. U2 na svém posledním turné naskočili na vlnu nostalgie a v plném rozsahu zahráli The Joshua Tree, album z roku 1987, které získalo Grammy a obsadilo první příčky hitparád a které ze slibných irských rockerů udělalo superhvězdy obtěžující arény.

Představení celého alba v době streamování a Spotify by mohlo být ústupkem tomu, že U2 považují své dny rockových inovátorů za skončené.

Tuto myšlenku by jistě podpořila i volba jejich předskokana na tomto turné, svižného Noela Gallaghera – přirovnávaného ke Kanye Westovi a Jay Z při předchozích stadiónových výjezdech u nás.

Ale tato hitová deska pro fanoušky stále hodně znamená, což dokazuje i včerejší rychle vyprodaný koncert, k němuž směřuje i dnešní repríza.

Kromě toho na prvním velkém koncertu U2 od roku 2010 tady to album zjevně hodně znamenalo i pro kapelu.

U2 vystupují naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu

U2 vystupují naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu Foto: Dara Munnis

Poté, co Bono a spol. předvedli na malém pódiu uprostřed stadionu hrdelní příval hitů, předvedli všudypřítomné hity The Joshua Tree se vší pompézností kapely, která očividně přesně ví, co s tímhle stadionovým rockem dělá.

Fanoušci, kteří skákali, poskakovali a křičeli, že chtějí ještě víc, byli tak nadšení, že to chvílemi vypadalo, jako by to byla bohoslužba fanoušků v kostele U2.

Velké album si žádá velké vizuální efekty a ani v tomto ohledu U2 nezklamali. Přivezli s sebou největší plátno, jaké kdy bylo použito na koncertě v rámci turné, obrovské plátno na celém stadionu, které s každou písní spojovalo opojné vizuály Antona Corbijna, autora obalu alba.

U2 vystoupili naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu

U2 vystoupili naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu Foto: Dara Munnis

„Where the Streets Have No Name“ byla zasazena do pomalého road tripu. ‚I Still Haven’t Found What I’m Looking For‘ přišla s ponurou lesní procházkou. Ještě znepokojivější byla ‚Mothers of the Disappeared‘, jejíž součástí byla řada žen v kuklách, které sfoukávaly vlastní svíčky.

Metafory byly zřejmé, ale impozantní měřítko bylo působivé, gigantická videostěna, na kterou by byl Donald Trump – který byl během večera několikrát zmíněn, a to ne v dobrém slova smyslu – hrdý.

Když kapela předvedla ty nesinglové písně „Bullet the Blue Sky“ a „Exit“ jako divoké rebelské výkřiky, jimiž měly být, naznačovalo to, že tohle bude víc než jen další záminka pro The Edge, aby poslal ty své epické kytarové lizy až do rohů stadionu Mt Smart.

Srdečná a dnes již tradiční pocta „One Tree Hill“ Gregu Carrollovi, kiwi roadie kapely, který zemřel při nehodě na motorce v roce 1986, také přidala na rozsahu. Byla to jedna z několika dedikací, včetně závěrečné „One“ Christchurchi a „Ultraviolet (Light My Way)“ Bonově charitativní organizaci One.

Obrázek kiwi roadieho U2 Grega Carrolla, promítaný na koncertě kapely na Mt Smart Stadium

Obrázek kiwi roadieho U2 Grega Carrolla, promítaný na koncertě kapely na Mt Smart Stadium Foto: Dara Munnis

Do přídavku se Bono choval velmi dobře. Ano, v první polovině koncertu se objevilo několik podivných úvah o imigraci, svobodě, irské historii a politických problémech Ameriky.

Většinou však držel své ego – to, které je zodpovědné za takové věci, jako že se celé album U2 objeví nechtěně v milionech knihoven iTunes – dobře pod kontrolou.

Ale když se vynořil z přestávky v cylindru s černou barvou rozmazanou nad očima, něco se zjevně změnilo. Bono strhl největší hymny večera „Elevation“ a „Vertigo“, proháněl se po pódiu a přitom dělal věci, které by většina 59letých lidí nejspíš dělat neměla.

U2 vystoupili naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu

U2 vystoupili naživo na Mt Smart Stadium v Aucklandu Foto:

Poté se odmlčel a před písní „Even Better Than the Real Thing“ začala rozsáhlá přednáška, v níž Bono vyčinil kiwiovskému publiku za jeho nejistotu, nazval se šamanem a pak prohlásil, že mu „diagnostikovali megalomanství … a je to čím dál horší“.

Nakonec nevysvětlitelně zařval: „Paul je mrtvý … Jsem sir Bono“.

Byl to nejbláznivější moment večera, pár minut, které se nebezpečně přiblížily tématu posměšného dokumentu, na kterém Ricky Gervais založil celou svou kariéru.

Poté se show začala houpat. Začalo to být otřepané. ‚Beautiful Day‘ zůstává kapajícím fondánem rockové písně, a když po ní následovala kazatelská charita ‚Ultraviolet (Light My Way)‘ a kýčovitá balada ‚Love is Bigger Than Anything In Its Way‘, show neskončila s třeskem, ale trochu uboze.

Byla to škoda, protože až do té chvíle to byl epický večer plný nostalgie. Po čtyřech desetiletích na rockových frontách nelze U2 vyčítat, že se konečně ohlédli zpět.

Ale jestli je tohle opravdu všechno, co jim zbývá, někdo by možná měl Bona upozornit, aby ubral na teatrálnosti a nechal zazářit písně.

Související:
  • Kuia v záři reflektorů: U2 vzdávají hold slavnému průvodci
  • Superfanoušci U2 rozčilují místní obyvatele tím, že zabírají fronty
  • Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.