Má někdo kočku na suchý zip?

Reese byl vždycky…velmi připoutaný ke mně. Od chvíle, kdy jsem ji našla, chodila za mnou jako malá kachnička. Někdy plakala, když jsem odešla z místnosti bez ní. Teď, jak je starší, mě prostě všude následuje! A tím myslím všude. Z pokoje do pokoje, i když udělám jen deset kroků, ona udělá deset kroků taky! Tam a zpátky, tam a zpátky.
Když byla malá, taky se mnou moc nechtěla spát. Měla ráda své postele a věci, když padla noc. Teď tráví každou noc úplně omotaná kolem mé ruky. Všema čtyřma nohama se mě drží, jako bych ji chtěl opustit. (Někdy je pro ni těžké vstát, aby si došla na záchod.) Dokonce bude 45 minut spokojeně sedět přitisknutá ke dveřím sprchy, zatímco se budu mýt.
Dnes jsem přišla z práce a našla ji, jak běží. Plnou parou. Plnou parou přes celý dům, aby mě viděla. Skočila mi do náruče, praštila mě do hlavy a nedovolila mi ji položit. Když jsem to konečně udělal, padla mi hned za patu.
Jestli sedím já, sedí i ona. Když se hýbu já, hýbe se i ona. Koupelna, kuchyň, obývák, na tom nezáleží, je v tom se mnou na dlouhou dobu. Včera večer se mi nějak zavřely dveře a ona byla na opačné straně. Neplakala, pokud vím, ale když jsem se probudila, slyšela, jak se šourám, a přišla mě s kvílením přivítat. Nespustila mě z očí.
Stačil pouhý zvuk mého hlasu (doslova) a začala vrnět. Vlastně málokdy vrní kvůli někomu jinému, ale když začnu mluvit a ona si uvědomí, že jsem tam, zapne motor.
Věru to není novinka. Jen je na mě čím dál tím víc navázaná, jak jde její život dopředu. Je to roztomilé, nechápejte mě špatně, ale bojím se, že když odejdu do práce, bude jen sedět u dveří a naříkat!
Má ještě někdo kočičku, která je na něm přilepená jako lepidlo?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.