Důvěru si NEZASLOUŽÍTE. NENÍ dána. Důvěra se PĚSTUJE! (1)

Na první pohled se tento název může zdát absurdní. Ale zůstaňte chvíli se mnou…

Jsou tací, kteří by řekli: „Samozřejmě, že důvěra se získává; čím více na ní pracuji, tím více důvěryhodných vztahů na oplátku získávám“. Pokud je to pravda, proč tedy v některých vztazích, ať děláte, co děláte, ať se snažíte sebevíc, důvěra zdánlivě nevzniká? Vydělávání předpokládá návratnost vložené práce. Když pracujete, vyděláváte peníze. Vydělávání znamená, že vynaložené úsilí je v korelaci s množstvím důvěry, kterou získáte. V případě důvěry tomu tak prostě vždy není.

Jsou tací, kteří by řekli, a není jich málo, že „důvěra je daná“. Ale zamyslete se nad tím; myšlenka, že důvěra může být navázána pouze tehdy, když je dána, je taková ne-posilující myšlenka. Můžete dávat a dávat a dávat a důvěru získáte zpět jen tehdy, když vám ji někdo vrátí. Tato myšlenka příliš přisuzuje zásluhy dávajícímu, zatímco ve skutečnosti je ve hře mnohem více faktorů.

Stále si nejste jisti názvem?

Představte si na chvíli toto…

Přemýšlejte o pěstování rostliny; například dubu. Vy jste pěstitel stromu. Vše začíná semínkem; žaludem. Uvnitř tohoto žaludu je naděje, život, možnost vzrostlého dubu. Někteří z nás, pěstitelů stromů, kladou na žalud větší důraz než jiní. Možná někdo z nás zasadil tisíce žaludů a každý z nich vyklíčil, aby vzápětí uschnul a zemřel; bez ohledu na to, kolik lásky a pozornosti jsme mu věnovali. Jiní do tohoto jediného žaludu vložili celé své životní úspory a jsou přesvědčeni, že z něj vyroste dub, který bude stát po staletí.

Víte, kam tím mířím? Důvěra začíná jako semínko; žalud. Každý člověk bude tomuto malému žaludu přikládat jiný důraz, hodnotu a důvěru. Ale riziko je vždy stejné a potenciál je vždy stejný pro každý žalud; pro každý nový vztah založený na důvěře.

Po zasazení žaludu si musíme být vědomi toho, abychom na něj nešlápli, a přesto musíme zůstat nablízku, abychom ho vyživovali a on mohl vyklíčit. A… musíme mít také na paměti, že pokud budeme žalud neustále vykopávat, abychom stále sledovali, zda se v něm objevují známky života, nakonec křehké počátky důvěrného vztahu příliš zpochybníme. V důsledku toho ho můžeme neúmyslně zabít přílišným kopáním. Případně ho také můžeme zabít tím, že ho udusíme přílišným množstvím vody nebo hnojiva.

Aby mohla důvěra růst, musí žalud vyrůst současně s kořeny i s počátky stonku (kmene).

Všimněte si, co je na tom krásného… Kořeny i stonek začínají růst současně. Kmen však uvidíme, až když začnou vykukovat jeho drobné zelené důkazy. To jsou věci, kterých si ve vztahu všímáme; pouto, spojení, smích, radost, když se začnou objevovat důkazy důvěry. Pro skeptika je to okamžik opatrné radosti, kdy se začíná rodit naděje, že semínko bylo dobré. Pro ryzího optimistu je to už dub.“

Sazenice začíná růst. Kořeny začínají hledat potravu. Nikdy nezapomínejte, že kmen je známkou života a důvěry, ale kořeny jsou to, co potřebuje výživu.

Dejte si zde pozor na pěstitele stromů; my všichni pěstitelé důvěry. Přílišnou skepsí můžeme zapomenout na výživu sazenic a nechtěně je zabít. A také my optimisté, kteří s ní chceme zacházet jako s dubem tím, že se o ni opřeme a následně zlomíme vztah. Musíme být realisté a uvědomit si, že k tomu, aby se ze semenáčku stal stromek s trochou kůry na chundelatém počátku kmene, potřebujeme ho něžně vyživovat; s péčí a časem.

Ale uvažujme o výsledcích…

Nezáleží na tom, kolik snů, ambicí nebo nadějí do žaludu vkládáme, někdy prostě nevyklíčí, nebo někdy vyklíčí a pak rychle odumře. V takových chvílích nemůžeme jednoduše svalovat vinu a konstatovat, že je třeba dát důvěru; obviňovat kvalitu semene. Ne, musíme se podívat na mnohem víc. Musíme se podívat na naše zemědělské postupy; na náš charakter. Musíme se podívat na půdu; na životní prostředí. Musíme se podívat na kvalitu vody; jazyk/komunikaci. Musíme se podívat na mnoho dalších faktorů; na všechny, které jsou nezbytné pro výživu této rostliny.

Přemýšlejte o tom, zda jsme jí poskytli dostatečný přístup ke vzduchu a slunci; zda jsme jí dali prostor k růstu? Neudusit ji příliš velkým množstvím nebo nevysušit ji příliš malým množstvím.

Ano, je to těžká práce! Tohle je zemědělství! To je pěstování!“

To je pěstování důvěry!“

Bylo by absurdní naznačovat, že důvěra je pouze zasloužená a že by si farmář měl připsat všechny zásluhy za růst sazenice. Připouštím, že někteří farmáři to dělají snadno a častěji jsou to farmáři, kteří znají svou půdu, slunce, vzduch, prostředí a všechny další proměnné potřebné k vypěstování zdravých stromů; i tak ale nikdy nedosáhnou stoprocentního úspěchu. Nedosáhnout dokonalosti je lidské, pokud se to naučíme přijmout. Navíc některé typy půdy prostě nejsou určeny k pěstování dubů. Například pěstitel kaktusů a pěstitel dubů mohou být ve svém oboru nejlepší. Oba pěstují vysoké, obří, dlouhověké rostliny, ale s největší pravděpodobností by neuspěli, kdyby si vyměnili místa.“

Neházejme tedy příliš rychle vinu na všechny faktory tím, že řekneme, že důvěra je daná, a neberme si tak rychle zásluhy za růst tím, že důvěru je třeba si zasloužit. Důvěra se PĚSTUJE a vše začíná semínkem. Můžete si vybrat, kolik naděje a příslibu bude semínko představovat, a nikdy neztrácejme ze zřetele, že to bude chtít tvrdou práci a správné podmínky dohromady, aby se mu dařilo.

Jistě víte, kam to směřuje, ale příběh zde nekončí… zůstaňte naladěni na další článek o sazeničce a stromu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.